Niber

Kde se s těmito pojmy setkáte v běžném životě? Hlavně tedy pokud chcete cestovat kamkoli mimo hranice našeho státu. Pravda, již neměníme šilinky, marky, ale jednotnou měnu pro hodně zemí, a tou je euro. Do zemí mimo EU pak měníme peníze tak, jak je potřeba. Nuže, přejděme k jednotlivým pojmům.

Valuta (z italštiny = to co platí), je to, co máte fyzicky v rukou. Tedy papírové peníze, nebo mince. A protože je musíte vy tahat fyzicky sebou, ale doma i přechovávat, musí s nimi totéž udělat směnárna či banka, kam je přinesete. A protože je s tím spojena fyzická „práce“, zabírají určité místo, a musí se s nimi manipulovat ručně, jsou valuty skoro vždy dražší než devizy.
Devíza, nebo devizy všeobecně, jsou takové peníze, které nikdy neuvidíte. Přesněji možno napsat, že jsou to peněžní prostředky v cizí měně v bezhotovostní podobě. Ve velkém počtu případů to mohou být šeky, nebo nějaké cenné papíry k umoření, směnky, dluhopisy, ale i spousta jiných, a není jich málo. Devizové účty využívají většinou firmy, které obchodují v zahraniční měně, aby ušetřily náklady za výměnu na české koruny. Zároveň rozdělují kurzové riziko, čímž se chrání proti výkyvům kurzu v důsledku vlivu tuzemské politiky, nebo ekonomiky jako takové.
Takže jsme si přesně vymezili oba pojmy, ale jejich zapamatování asi snadné nebude. Mnemotechnická pomůcka trošku může být právě ono výše zmíněné „valute“, tedy to, co platí. Tím mohu platit na tržnici, nebo tam kde nejsou pokladny, a nelze použít kartu. Což devizou nemůžete, ani kdybyste se rozkrájeli na velmi tenké nudličky.

O tom, kde měnit by musel být celý další článek, takže si musíte vybrat sami, zda banku či směnárnu, to už je čistě na vás. Nevím, zda ještě existují veksláci, pokud ano, asi bych u nich nedoporučoval žádnou transakci a to nikdy. Můžete na to hodně doplatit.
Věřím, že vám mini článeček pomohl a budete se snáze orientovat. Na závěr jen připomínka, valuty jsou dražší než devizy, a devizou nelze fyzicky platit.

Med v lahvičce s medvědem, zmrzlina Míša nebo třeba zubní pasta Perlička. U některých produktů není jejich popularita žádná záhada. Máme je prostě spojené s naším dětstvím, často ještě s dobou, kdy v obchodech nebylo moc na výběr. To není nutně špatné. Spousta z nich je skutečně skvělá. Třeba takový Míša je kvalitní zmrzlina z tvarohu, růžová pasta vám pomůže přesvědčit k čištění zubů i ty největší remcaly, a třeba taková indulona vážně funguje, často stejně dobře nebo i lépe než drahé krémy. Takže jistě, v některých případech se značky staly ikonami tak, že v době jejich uvedení na trh nic jiného nebylo, a dnes se k nim vracíme z touhy si tyto časy připomenout.

Některé výrobky se ale objevily daleko později, a stejně je milujeme. Telefony Apple, boty Converse, ale i třeba spousta módních značek, které si ze svých dětských let rozhodně nepamatujeme. V mnoha případech jsou to symboly statusu, prostě chceme ukázat, že si to můžeme dovolit. To je případ elektroniky, aut nebo oblečení. Kromě toho také platí ono staré známé pravidlo, že jen málo z nás je tak bohatých, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci. Tedy raději si koupíme něco, o čem víme, že nám to vydrží dlouhou dobu, než abychom riskovali s levnými napodobeninami a za pár měsíců kupovali nové.

Kromě toho je tu i společenský tlak. Hlavně v dnešní době spoustě značek k tomu, aby se staly legendami, stačí, aby je na sobě měla známá osobnost, nebo se objevily v úspěšném filmu nebo seriálu. Anebo to může i někdo z našeho okolí, ke komu vzhlížíme. Proto si třeba značky oděvů pro mladé lidi vybírají oblíbené spolužáky, nebo dneska spíše Instagramové influencery a influencerky, aby propagovali jejich zboží. Takže, pokud se má značka stát legendou, stačí ji často dostat mezi lidi, a jakmile už se jednou chytne, je půlka práce hotová.

Poster čili plakát
Ano, ano, jedinci starší dvaceti let zcela jistě potvrdí, že plakáty byly nedílnou součástí jejich světa a také samozřejmě výzdoby jejich pokojů.

Asi těžko byste u generací narozených v osmdesátých a devadesátých let minulého století (a bohužel už i minulého tisíciletí, ač se to může zdát neuvěřitelné) nenalezli během období dospívání v jejich vlastnictví – ať už schované v deskách pod postelí, nebo naopak zcela veřejně prezentované přilepením do hlavy postele tak, aby dělaly co největší parádu – minimálně jeden dva postery s jejich oblíbenými motivy.
Nejčastějším motivem byly samozřejmě známé osobnosti. Vzhledem k politické situaci, kdy hranice byly otevřené pouze malou chvíli, přivírali před „americkou vlnou“ kultury oči i jinak často nepřející rodiče, a tak se pro mnohé jedince staly plakáty a lidé na nich vyobrazení téměř modlou.

Pokud je Vám kolem pětadvaceti, přiznejte barvu:
·         Kolik plakátů jste čítala Vaše sbírka?
·         Jaký že to poster jste si zakoupili (popřípadě obdrželi formou dárku) jako úplně první?
·         Kdo měl to výsadní postavení, že se nalézal přilepený přímo v čele Vaší postele?
·         A kolik plakátů ještě dnes doma tajně schováváte???
 
Nová vlna starých zvyklostí
Ovšem postery nepatří zrovna do starého papíru. Jistě pro jejich využití dokážete nadchnout také současnou generaci, která se – co do tendence obdivovat své vlastní hudební či filmové vzory – téměř nezměnila.
Mládež sice dnes již má k dispozici digitální prohlížeče a nejrůznější „skladovací prostory“, do nichž může vložit tisíce obrázků denně, ovšem před možností doslova držet svůj idol v rukou a zařídit, aby se na ně podíval pokaždé, když otevřou dveře od pokoje, nemají podobná virtuální zařízení šanci.
Ono je to jako s těmi knihami. Ačkoli máme k dispozici nespočet značek elektronických čteček
a můžeme si některé tituly stáhnout třeba i do tabletu nebo mobilního telefonu, obliba klasických „fyzických“ publikací díky tomu neupadá.

Proto jděte a pořiďte svému potomkovi poster s jeho oblíbeným hrdinou. Klidně v nadživotní velikosti. Uvidíte, že Vám za to poděkuje.

Exotických rájů je na zeměkouli poměrně dost. Bohužel jsou některé dostupné pouze pro bohaté lidi a dostat se tam, zůstává pro mnohé jen snem. Existují ale místa, kde se můžete volně pohybovat, kde je krásné moře a zajímavá kultura a i vaše peněženka nebude tolik trpět.

Jedním takovým je Thajsko. Mnoho lidí se tam vydává právě v zimě, v období Vánoc a Nového roku, aby načerpali novou energii a vydrželi zbytek evropské zimy. Thajsko je království a je to země plná barev a úsměvů. V Čechách jsou z Thajska známé tak akorát thajské masáže, které jsou na různých místech a v různé kvalitě nabízeny. Jinak je povědomí Čechů o Thajsku poměrně malé. Někdo si ho ještě spojí se sexuální turistikou, ale to rozhodně není to hlavní, co tato země nabízí.

Pokud do Thajska vyrazíte, nebojte se vyjet na vlastní pěst. Stačí sehnat letenky za příznivou cenu a zamluvit si ubytování po příletu na 1-2 noci a zbytek už si zařídíte na místě. Nepotřebujete utrácet peníze navíc za služby cestovní kanceláře. Stačí se jen trochu domluvit anglicky a pak mezinárodní řečí ruce-nohy. Thajci jsou velmi milí a úslužní a rádi vám pomohou a doporučí místa, kam se vydat.

Co si nenechat ujít v Thajsku

· Nádherné pláže
Právě kvůli nim a potápění sem většina turistů míří. Zůstat jen na nich by ale byla chyba.
· Vyjížďku na slonech
Sloni jsou v Thajsku ceněná zvířata, která pomáhají při těžké práci. Ti bílí jsou dokonce posvátní. Při vyjížďce je můžete i krmit nebo vás na závěr osprchují z chobotu.
· Thajskou kuchyni
Je lehká, jejím základem jsou nudle, zelenina a kuřecí maso. Nemusíte se bát jíst na ulici a kdo si troufne, ochutná i různé druhy hmyzu.
· Národní parky
· Bangkok
Město hříchu, ale i nákupů, které byste neměli opomenout.
· Thajskou masáž
Kde jinde ji vyzkoušet, než v místě původu.
· Místní architekturu
Nenechte si ujít návštěvu dvou starobylých královských měst, zapsaných na seznamu UNESCO, ze kterých zbyly sice už jen zříceniny, ale i ty stojí za vidění.
· Krásné a romantické ostrovy