Je pochopitelné, že si lékařů vážíme a že se tito obvykle těší všeobecné úctě. Někdy je to pochopitelně i jinak, protože ani doktoři nedokážou dělat zázraky a ani my nejsme vždy vzornými pacienty, a tak maříme nejednou jejich snažení, ale všeobecně se shodneme na tom, že jsou lékaři osobami uznávanými. A není se vůbec čemu divit, protože jde o lidi vzdělané, (přinejmenším navenek) soucítící s pacienty a ochotné pomoci, když je to třeba. A to už ani nemluvím o tom, s jakými neřády nám doktoři nejednou pomáhají. Jsou tu infekce takové, že by se normální člověk těm nakaženým už zdálky vyhnul, jsou tu třeba kaluže krve, deformity těla, zvratky a exkrementy, jsou tu lidé, o kterých se vlastně neví, zda jsou ještě oživitelní nebo už skonali… A doktoři i takovým lidem spěchají na pomoc.
Ale kolik by asi zůstalo prestiže lidem této profese, kdyby neměli čím léčit? Moc asi ne. Samozřejmě bychom dál ctili jejich ochotu pomáhat, ale otázkou je, kolikrát bychom přišli o důvody ke vděku, protože by se nám potřebné pomoci nedostalo. Protože doktoři vědí, co a jak, ale aby jim to k něčemu bylo, potřebují i vybavení tím, co je k pomoci jiným lidem nezbytné.
Doktoři, kteří by nám nemohli předepsat nějaké léky, protože by je neměli, by nám leckdy nebyli nic platní. A stejně tak by nebyly k ničemu ani lékárny, kdyby tyto zely prázdnotou. A tak patří část vděku lékařům i těm, kdo vynalézají, vyrábějí a distribuují léky. Ti nám sice nepomáhají bezprostředně, ale i oni mají své nesporné zásluhy o naše zdraví a někdy i životy.
A tak jsou tu i ti, do jejich sféry činnosti spadá registrace léčiv a zásobování nás lidí právě těmito přípravky. Bez nich by naše zdravotnictví fungovalo nanejvýš velice omezeně. A mnohdy by se nezvládlo třeba zhola nic. Protože jsou nemoci, které bez léků nevyléčíme, jsou zákroky, které taky léky a léčivé přípravky a zdravotnický materiál vyžadují. A je dobře, když se můžeme spolehnout na to, že dostaneme vše, co potřebujeme.